Je tu další rozhovor (nejen) se mnou. O výuce ruštiny v této složité době i o tlumočení pro uprchlíky. Vešel se tam dokonce i můj manuál pro dobrovolníky. Část rozhovoru níže, celý si ho můžete přečíst zde.

Karolína Sýkorová studuje tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě Karlově, zároveň pracuje jako lektorka, tlumočnice a překladatelka angličtiny a ruštiny.

Válka na Ukrajině zasáhla i výuku ruštiny. „Atmosféra v hodinách bývá zvláštní. Překládáme texty, které by se ideálně měly týkat aktuálního dění. Nedá se úplně odběhnout od toho, co se děje ve světě,“ myslí si Sýkorová.

V současné době připravuje na přijímací zkoušky na Ústav translatologie bilingvní studentku – jejími mateřskými jazyky jsou čeština i ruština. „První hodina, kterou jsem s ní měla, byla hodně zvláštní. Nevěděla jsem, jak k tomu přistupovat, ani co na to bude mít za názor. Bála jsem se cokoliv říct. Na začátku hodiny jsem se jí zeptala, jak se má, a z jejího výrazu bylo evidentní, že se má jako my všichni. Mluví se o tom těžko, bavit se o tom ale musíme,“ říká.

„Rusové, co znám, to nesou hodně špatně. Navíc dostávají nenávistné zprávy, začali mít strach na veřejnosti mluvit rusky,“ popisuje situaci Rusů v Česku.